Již při příjezdu bylo patrné, že i ve všední den je o tuto akci velký zájem. Důkazem toho bylo nejen rychle se plnící parkoviště, ale také jižní hala plná návštěvníků, kteří se již nemohli dočkat otevření vstupů do výstavních prostor. Milým překvapením bylo, že po loňském ročníku byla opět otevřena hala 1A. Ta se tak stala prvním útočištěm naší výpravy. Poté následoval téměř osmihodinový maratón focení. A že bylo co fotit…

Stejně jako vloni mne i na letošním ročníku zaujala nejvíce hala 1 (Oldtimer & Classics), která byla jednou z mála hal s největším množstvím vystavených vozů. Návštěvníci se zde kochali pohledem na krásné veteránské vozy, které byly v mnohých případech ke koupi. Druhým místem, kde jsem strávil nejvíce času, byla výstavka vozů Ferrari (Mythos Ferrari), jejímž středobodem byl pro mou osobu model F40. A nejen na této expozici bylo znát, že letošní ročník poznamenala finanční krize. Tak málo vozů na tak velké ploše, kterou ještě loňský ročník plnily expozice těch nejznámějších světových úpravců, nemůže být snad ani důsledkem ničeho jiného.

I přes tuto krizi se v Essenu našlo ale několik zajímavých vozů. Mezi ně patřila například chromová Audi R8, která byla vystavena v galerii, jenž letos patřila truckům a designovým studiím. Pozornosti návštěvníků se těšil také upravený Chrysler 300C Hello Bitchy na stánku firmy Wheelscompany, která se prezentovala také profláknutým červeným Volkswagenem Scirocco. Z jiného soudku byla dvojice majestátních vozů – Rolls-Royce Silver Shadow (1970) a Bentley Mulliner Silver Streak (1953). Pokud se někdo dosud domníval, že tyto vozy nejsou vhodnými objekty pro tuning, musí po návštěvě essenské Motor Show změnit názor. Například Silver Shadow byl osazen motorem Chrysler Hemi o výkonu 1350 koní posilněným nitrem, který ho pasuje do role nejrychlejšího rolls-royce na světě. Mně osobně potěšil také prostor věnovaný hot rodům. Na kolemjdoucích bylo ale znát, že tyto vozy lidem v Evropě ještě příliš moc neříkají.

S přibývajícím časem přibývalo také návštěvníků, kteří se pohybovali především v halách s prodejními stánky. I v těch se nacházelo několik zajímavých vozů. Vyfocení některých vystavených exponátů bylo ale kvůli množství přítomných lidí poměrně oříškem.

A co říci tedy závěrem? Asi bych zde použil rčení „sto lidí, sto chutí“. O tom stoprocentně letošní essenská Motor Show byla. Kdo chtěl, našel si na této akci své, ale i tak byli tací, kterým zde chyběli někteří vystavovatelé a tento fakt neskousnou. Každopádně bylo lepší si na tuto akci udělat vlastní názor. Mohu ale konstatovat, že těch celkově ujetých 1470 kilometrů za návštěvu 42. Essen Motor Show stálo. Co se týče spánku, to je již jiná kapitola :)